Komentáře

03.07.2015

Mučenka (maracuja, Granadilla…)

DSC_0765[1]

Největší plod je edulis f. flavicarpa, která je výrazně nakyslá, fialová často prodávaná pod označením maracuya je edulis f. flavicarla a oranžová je pak P. ligularis, která je z nich nejsladší.

Toto ovoce, jakmile jej vyzkoušíte je téměř jisté, že si jej zamilujete, ale některé druhy dokáží být velmi kyselé a pak je používejte jako přísadu do nápojů, jogurtů atp. Komerčně se v našich podmínkách setkáte pravděpodobně pouze se třemi druhy: edulis (jedlá) forma edulis, která je asi nejlepší ve své chuti pro svou sladkokyselou navinulou chuť, druhou více kyselou je stejný druh, ale varianta flavicarpa, která je výrazně větších a žlutých plodů na rozdíl od předchozí, která je temně fialová. Posledním možnou volbou je ligularis, která je ve zralosti oranžová a z těchto tří je nejsladší. V zahraničí (Evropa) se ještě někdy vyskytuje druh molissima, banánová mučenka s protáhlými žlutými, či lehce zelenavými plody sladké chuti (ta pochází původem z vyšších poloh jihoamerických And)

central 1130

Passiflora quadrangularis v NIcaragui na tržišti

Jedlých mučenek je však mnohem více, ale jsou komerčně pěstovány lokálně. Dvě z nich jsem ještě zde přinesl na obrázcích: Quadrangularis s největšími plody, kdy i perikarp je jedlý a velmi málo pěstovaná Passiflora seemannii. V domácích podmínkách se nám podařilo dopěstovat plody červeně kvetoucí P. Vitifolia, jejíž plody jsou i ve zralosti více zelené než žluté a jsou výrazně kyselé a například v Ekvádoru se můžete setkat s pěstování P. maliformis. Celkem lze za komerčně zajímavé, jedlé mučenky označit cca do 30 druhů z více než tří set dosud popsaných.

Plody mučenky jsou velmi dobře transportovatelné díky svému pevnému až skořápkovitému vnějšímu obalu této bobule. Vybírejte pokud možno dobře vybarvené plody, neboť nezralé budou vždy dosti nakyslé. plody vydrží několik dní, opticky se mohou smrskávat (toto činí i na rostlině, pokud chybí vláha), nicméně nemá toto zásadní vliv na kvalitu a chuť plodu, pouze bude o trochu méně šťávy. Plody uvnitř obsahují vždy větší množství semen, která jsou obalena šťavnatou dužninou (viz obrázek s rozkrojenými plody).

central 488

Passiflora seemannii pěstovaná na zahradě v Belize. nezralý plod a květ, který u téměř všech druhů kvete jen jeden den (některé druhy kvetou jen jednu noc, neboť jsou opylovány nočními motýly nebo netopýry).

Ovoce obsahuje velké množství vlákniny, vitamínů A, C a ze skupiny B a také železo, fosfor či měď. Významný je jeho vliv na zdraví díky množství anti-oxidantů a obsahu výše zmíněných látek po stránce protirakovinného vlivu, zažívání a obecnou odolnost organismu. Využitelné jsou i další části rostliny. Ze semínek se lisuje kvalitní olej používaný v kosmetice, nebo v gastronomii a listy některých druhů se suší a používají jako léčivé byliny.

central 1058

Plod na rostlině, P. quadrangularis, v zahradě na ostrově Ometepe v Nicaragui

V kuchyni kromě přímé konzumace doporučuji do domácích limonád, zmrzlin či dezertů. skvělé jsou marmelády a samozřejmě džusy či sirupy. Můj táta miluje ochucovat jogurt marmeládou nebo čerstvými plody.

Bohužel jako mnohá jiná tropická ovoce jsou v našich podmínkách trochu dražší, proto využijte možnosti užít si dosytosti tohoto ovoce zejména v Jižní či Střední Americe, kde cena plodů může být v řádechněkolika korun za kus (nejlevněji se mi podařilo před mnoha lety nakoupit asi za cca dvě koruny kus ve Venezuele).

DSC_0456[1]

Tyto marmelády ze Sri Lanky, ručně vyráběné budou co nevidět v Moje Kredenc na Bělohorské.

A malá upoutávka na úžasnou marmeládu z tohoto ovoce, která by měla být ke koupi během několika málo dní či dvou tří týdnů v prodejně Moje Kredenc na Bělohorské ulici (viz obrázek)

01.07.2015

Masna Na kozím plácku

DSC_0685[1]

Čistý interiér je v masně základ.

Byl jsem zvědavý jak tento projekt velkého prodejce masa dopadne, ještě než byl otevřen, ale určitě jsem potěšen, neboť zde dostanete za své peníze nejen dobrý servis, ale i kvalitní maso za odpovídající cenu a víte i odkud pochází.

Výběr masa je více než dostatečný, dobře naporcované a hlavně nakoupím zde i v pátek v pozdním odpoledni, kdy je můj oblíbený čas pro cestu za masem na víkend (a je super, že jsou dvě masny kousek od sebe, které se perfektně doplňují).

DSC_0703[1]

Velmi dobrý výběr vepřového a hovězího, narazíte i na králíka či drůbež. Snad jediné, co mi zde chybí, je skopové (nebo jehněčí). No jo to je ještě daň za malou gastronomickou osvětu, jak s tímto masem nakládat a vyšší cenu v porovnání s kuřetem či vepřovým.

DSC_0701[1]

připravené k zarolování a šup do trouby…

Kromě masa zde narazíte také na dobrý výběr pečiva, zejména chleba a mléčné výrobky či vejce. Ale já bych sem vyrazil pro kosti na polévku či silný vývar, hovězí žebra a malá inspirace i podle obrázku: doslova univerzální zadní hovězí. Když jsem jej koupil, ještě jsem nevěděl, co s ním, ale idea přišla a skončila v podobě jednoduché rolády s česnekem a čerstvými rajčaty, aby zůstala více šťavnatá.

DSC_0687[1]

Každý kus masa má nejen udanou cenu, ale také původ, k dokonalosti chybí jen doba od porážky.

A pak doporučuji mandlovou paštiku je skvělá(ale výběr uzenin, jiných než naleznete v každém supermarketu, je zde úžasný). Tak zase někdy příště v tomto povedeném podniku, kde naleznete trochu jiné maso než v Dlouhé ulici 39 a pro doplnění je vedle hned dobře zásobená zelenina v menším vydání, ale minimálně stejným sortimentem jako je v Dlouhé 14 v podobě Kunratické stodoly.

12.03.2015

VIVA, Bistro 8. Salut!

DSC_0553[2]

Celerový krém a ledový čaj (prosím přidejte bylinky do krému…jako oživení vzhledu i chuti)

Kolem tohoto bistra jsem projel mnohokrát a vždy s myšlenkou, že se musím zastavit. Jednou jsme tak i učinili, ale bylo již později a nic na nás nezbylo. Zklamání tenkrát bylo veliké. Ale dnes již chápu, proč na nás již nic nezbylo…

DSC_0560[1]

Takové malé a milé…

 Jednak děvčata, která se starají o obsluhu, jsou úžasná, jediné co lze vytknout je nedostatek profesionálního úsměvu, ale ani se jim nedivím, já se na ně také neusmíval. Prostě báječné a cítil jsem se jako zákazník, kterého chtějí vidět ještě jednou nebo i vícekrát.

Prostředí zejména v přední části se mi líbí: miluji sedět ve výloze. Druhá část ve mně trochu evokovala improvizovanou školní jídelnu, ale proč ne. Ale co mě vždy dostane, jsou prosklené vitríny a vyskládané další dobroty na pultu. Ty hra barev, a tvarů tu mám tak rád.

DSC_0557[1]Nicméně jsme tu hlavně na jídle a se mi líbí jednak po stránce šíře nabídky, tak hlavně kvality. Samozřejmostí je: vše čerstvé. Dostali mě s tolik typickými anglickými Pie (miluji je, ale zrovna na ně nebyla chuť. Příště si je koupím domů), dobře vypadala domácí paštika a také sandwiche. Nicméně já jsem bral lilkový quiche, byl skvělý, dobře udělaný i ochucený. Super. Proč se s ním patlat doma, když jej zde mají tak dobrý. Mají tu zde polévky. Ale za mě křičím o pomoc, skoro vždy, když navštívím bistro, je to krém. Já vím, že je to ve Francii populární provedení polévky, ale jak mám bistra rád, tak krémy nemám. Každé sousto je stejné. Toto je má jediná výtka: zkuste alespoň něčím ozdobit a ochutit celerový krém. Bude možná více pestrý a přeci jen celer má svou chuť (ač například v pyré se velmi promění až do oříškové). Výběr nápojů je milý. Domácí zázvorová limonáda, stejně jako ice tea a dělají dobrou kávu. Oni to tu vůbec mají rádi a zákazníky rozmazlují. Čaje dělají z listových sypaných.DSC_0554[1]

Za mě super, snad jen doufám, že nějaké bistra začnou houstnout i na více frekventovaných místech místo nějaké herny či ošklivé pizzerie, která neví, co je mozzarella a drcená rajčata…

Díky přijdu zas, ač to mám trochu z ruky. Více nebudu již plýtvat úhozy do klávesnice a raději jsem přidal obrázky. Já to neumím tak dobře popsat.

DSC_0559[1]Buchty jako od babičky nebo maminky, to je na to si je zaskočit koupit i na doma, nebo do kanceláře ke kávě (vidíte, zapomněl jsem se zeptat, zda-li dělají kávu sebou, tak mám potvrzeno: dělají). A u paštiky, jsem se naopak zapomněl zeptat, o jaké brusinky se jedná (české nebo ty, co rostou za oceánem?) Ono není borůvka jako borůvka  a to samé platí pro brusinky.

DSC_0555[1]

Kde to je? Veverkova 8, Praha 7, ….6,5,4,3,2,1…dobrou chuť

07.03.2015

Kvásek nebo kvasnice? A záleží na tom? Na mouce mnohem více, a také na pekaři!

DSC_0035[1]

dvakrát kynuté těsto

DSC_0039[1]

Jsme připraveni do pece!

Fakticky si alespoň jednou do týdne vyslechnu dotaz zákazníka u pekaře, zda-li peče z kvásku. A pokaždé mi ta otázka přijde již dopředu nepřesná. Mnozí se zeptají proč? Je samozřejmě důležité říci, že jakékoliv urychlovače připravují pečivo nejen o trvanlivost (kvasinky jsou živé organismy a proto se také starají o svou ochranu před jinými organismy, jako jsou plísně, a tyto potlačují), ale také o chuť, kterou pečivu právě kvasnice a kvasný proces propůjčuje. U urychlovačů se o nadýchanost stará čistě chemická reakce (vlastně ti naši velkopekaři, ale i někteří menší předběhli dobu a pracují na bázi molekulární kuchyně…), která ale bohužel nepropůjčuje pečivu některé vlastnosti, jako je například trvanlivost a přirozenou vůni a chuť (zkuste porovnat vůni klasického chleba vykynutého kvasinkami a porovnat s tím levným s urychlovačem. Rozdíl bude patrný okamžitě). A zde je to přesně jako s tím rčením: čas jsou peníze, rychle znamená levně, ale na úkor kvality a to v gastronomii platí ve většině případů (ač máme vyjímky, kdy dlouhým vařením nám některé masa tvrdnou atp.)

DSC_0063[1]

Hluboce zmražené pečivo? kolikrát byste se divily jak je dobré.

DSC_0068[1]

Nevadí, že se jedná o dopékané pečivo. lepší než běžný standard!

DSC_0067[1]

Schedel hluboce mražené pačivo. Absolutní špička v pekárenském oboru. Kéž by všude bylo takové.

Nicméně vraťme se k vlastní věci, zda-li kvásek nebo kvasnice? Pro mě osobně to nehraje roli, neboť otázka kvásku je dle mého názoru čistě marketingový nástroj, který se zde objevil v určité době a stále přežívá. Ale ani moje babička před více než půlstoletím nezadělávala domácí chleba z kvásku. Jednak je kvásek trochu nepraktický svým požadavkem na trvalou údržbu a pak jako živý organismus nemá konstantní parametry, co se týká množství živých aktivních kvasinek na objem hmoty, což způsobuje pokaždé jinou dobu potřebnou k vykynutí těsta. A Tyto nedostatky odstraňují právě kvasnice, které jsou jinak vyráběny přímo pro pekárenský průmysl, ale i u dodavatelů se kvalita může lišit. Například pro dosažení vysoké kvality nakupuje své kvasnice pekárna Schedel z Bavorska až ve Švýcarsku, ačkoliv ostatní ingredience nakupuje výhradně ve svém okolí v Bavorsku. Ano na kvalitě kvasnice také závisí, ale podstata je identická jako u kvásku. Jedná se o kvasný proces, který propůjčuje pečivu určité parametry chuti (vlastní pro kvasný proces je uvolňování oxidu uhličitého, který je produktem metabolismu cukrů u kvasinek a ten samozřejmě způsobuje u pečiva vzedmutí. A toto je identické jak pro kvásek, který vznikne z přirozeného výskytu kvasinek na obilném zrnu, proto jej z hladké mouky prakticky nemožné vytvořit, stejně jako u kvasnic, které nejsou ničím jiným než opět kvasinkami lisovanými na nosné hmotě), trvanlivosti, ale i struktury. Samozřejmě se nejedná o stejný kvasný proces jako u výroby octa, piva či vína. Ale co je mnohem důležitější pro celkový výsledek je doba a podmínky kynutí těsta. Někteří pekaři pracují s kynutím okolo půl hodiny (jen pro ilustraci u chemických urychlovačů můžeme mluvit o minutách), pečlivý pekaři a zejména, kde se dělá pečivo ručně, jako například v pekárně Moje Kredenc, nechávají těsto vykynout například nadvakrát celkem okolo devadesáti minut (jen pro zajímavost, toto byl standard při pečení na venkově. Tak pekla i moje babička ještě v padesátých letech minulého století). A věřte, že na délce kynutí také závisí výsledek. Jen pro zajímavost Schedel, který je příkladem producenta hluboce mraženého bio pečiva nechává kynout těsto za nízkých teplot tři dny. Kromě délky kynutí a kvality kvasnic (ano mohou být také sušené kvasnice, z kterými je mnohem složitější pracovat, stejně jako staré) významně ovlivňují výsledek vlastní suroviny, jako jsou mouky (a zde je potřeba například zdůraznit, že obsah lepku v mouce je významný faktor úspěchu, čím více tím lépe, mluvíme-li o klasickém pšenično-žitném chlebu. Ten také nepotřebuje kromě kvalitní žitné a pšeničné mouky, kvasnic a vody již žádné další základní ingredience. Stačí přidat sůl a kmín a vše je hotovo. Další kreativitě se meze nekladou, ale někdy je zajímavé zapátrat, co ještě dalšího naleznete u vašeho dodavatele. Tu přidávají kukuřičnou mouku (asi snad pro větší energetickou hodnotu, neboť rýže a kukuřice mají nejvyšší kalorickou hodnotu z obilovin na 100 g). Druhým mýtem o pečivu, který se zde vytvořil, že rozpékané pečivo má nižší kvalitu a trvanlivost. Ale to není vůbec žádná pravda. Moje máma například zamražuje ovocné koláče, které téměř po rozmražení a lehkém rozpečení nerozeznáte od čerstvě upečených. A v pekařské velkovýrobě to funguje obdobně. Vše záleží na vlastní technologii výroby a použitých surovinách. Bylo by mým snem, kdyby zde některé podniky rozpékali z polotovaru od firmy Schedel z Bavorska, pokud by samozřejmě nepekli dle svých receptur. Tato firma je natolik zaměřena na kvalitu, že nejen, že produkuje vše ze surovin z ekologického zemědělství, ale například má vlastní vajíčkárnu (sama si zpracovává vejce a nikoliv jako většina velkoprovozů, že by nakupovala již rozbité vajíčka, či separované žloutky a bílky…), jak jsem již zde zmínil, dbá na kvalitu dodávaných surovin a nechává chlebové pečivo kynout po tři dny. Výsledkem je pak kvalita, která převyšuje výrazně produkci českých pekařů. Závěrem bych chtěl říci, že je potřeba pekárenské výrobky hodnotit podle chuti a jejich vlastností a neomezovat se na pouhá klišé, které se nám vloudila od vypíchnutého marketingu některých pekařů a prodejců podle toho jak se jim to hodí. A vyhněte se levným moukám, které neobsahují dostateční množství lepku (mluvíme-li o našich klasických obilných chlebech), Je potřeba hledět i na celistvost chleba a jak se mění při stárnutí, pokud není tak dobrý, že jej rychleji sníte, než stihne pomalinku tvrdnout. Jinak správný chleba se nedrolí při krájení.DSC_0066[1]

07.03.2015

Nákupčí čaje, ten lehký život nemá…

DSC_0493[1]

vyrovnané vzorky pro příští aukci

IMG_0956Ano, obchoduji s čajem a jsou to necelé dva týdny, kdy jsem navštívil svého partnera v Colombu, s kterým spolupracujeme a pod značnou Vintage Teas distribuujeme čaje do asi dvaceti zemí Evropy. Je fascinující, ale vidět ten rozdíl a péči, kterou můj partner patřící mezi velmi významné exportéry věnuje nákupu s důrazem na kvalitu dodávaného produktu.

Už jenom to, že zaměstnává v oddělení nákupu deset pracovníků, kteří se podílejí na výběru vhodných čajů k nákupu a pak jejich vlastnímu vydražení dle potřeb pro své výrobky nebo dle objednávek svých zákazníků.

DSC_0494[1]

jsme připraveni k testování

DSC_0497[1]

Vzorkovací krabičky

Co vlastně takovému nákupu předchází? Téměř veškerý obchod s čajem na Sri Lance prochází aukční síní. (Výjimkou jsou pouze nákupy speciálních čajů napřímo nebo menší objemy, ale i tak podléhají schválení a registraci u Srilankan Tea Board a aukce a zjednodušeně musí být obchodovány za přiměřeně vyšší cenu než je obvyklé na aukci) Jednak každý týden v úterý a středu probíhají aukce v celkem třech aukčních síních. V každé je dražen jiný typ čajů podle původu a klasifikace. Čaje draží vždy příslušný čajový broker, kterých je na ostrově něco přes deset. K aukci je vydaný katalog po jednotlivých čajích a brokerech a tempo na aukci je strhující, ono vzhledem k objemu tomu ani jinak být nemůže. Celkem je draženo okolo 12.000 položek každý týden. Ano je to skutečně takové číslo a tak většinou jeden muž od brokera aukci řídí a vyvolává a druzí jeden až dva pomáhají, aby nedošlo k chybám a udrželo se tempo.

DSC_0202[1]

ilustrace různé kvality čaje přímo ve výrobě, Pedro factory

DSC_0501[1]

kolik najdete rozdílů?

 A co vlastně takové dražbě ze strany obchodníka předchází? Každé pondělí obdrží největší obchodníci okolo 12.000 vzorků, každý jednotlivě balený s označením pro identifikaci a kompletní katalog pro následující týden. Ano je to takové množství a věřte, že laik mnohé čaje není schopen ani rozlišit. Například ve Vintage Teas se na vlastní analýze podílejí kromě výše zmíněných deseti pracovníků, kteří se starají o účast na aukci a vlastní ochutnávání a posuzování vzorků také partneři společnosti, kteří se obvykle sejdou v pondělí s nákupčími. Stanoví se jednak strategie na zítřejší aukci, co a za jakých podmínek by mělo být nakoupeno, ale také priority pro výběr pro aukci na následující týden vzhledem k obdrženým vzorkům a objednávkám a potřebaám od zákazníků a výroby. Každý vzorek dle potřeb je posouzen po stránce vzhledu, vůně, barvy nálevu a chuti. Což znamená cca 40 vzorků za hodinu na každého, včetně udělání poznámek pro následný možný nýkup. Samozřejmě, že část je možné pominout, neboť na některé čaje nemáte aktuální objednávku, nebo nepotřebujete doplnit skladové zásoby, ale i tak zbývá ještě enormní množství projít a porovnat i s uskladněnými referenčními vzorky (prakticky každý čaj, který pravidelně či alespoň jedenkrát byl nakoupen je ve firmě uložen jako referenční vzorek pro příští nákupy a má svůj kód). Takový proces je nutný pro udržení standardu kvality i vzhledem k někdy míchaným směsím čajů. Trochu tento postup připomíná práci blendera u míchání whisky.

Podle toho jsou pak vybrány šarže čajů, které jdou do aukce a během aukce jsou nakupovány podle dohodnuté strategie a znalosti chování trhu a dalších obchodníků. Většina obchodníků nepůsobí na celém spektru trhu, ale často se specializují pouze na určitý region a pak se pohybují jen v rámci některých nabízených typů a charakteristik čajů. Stejně tak nákup je ovlivňován i vývojem a náladami na trhu (například v současné době jsou pod tlakem směnných kurzů nákupy z Ruska nebo Ukrajiny. Z jiných politických důvodů pak Sýrie nebo Libye atp.). Je zajímavé, že na rozdíl od sommelierů neexistují žádné školy a prakticky ani žádné certifikované kurzy. Vše je předávaná zkušenost v rámci firem. Jinak vydražené čaje dostane obchodník ještě větší vzorek k porovnání s původním a má týden na uhrazení vydraženého čaje. Pokud včas neuhradí cenu, je mu pozastavena možnost dražit čaje na aukci.

DSC_0492[1]Toto se opakuje padesátkrát v roce. Jen pro zajímavost ceny cejlonských čajů jsou výrazně nad průměrnou cenou, která je realizována na aukcích v Indii, Keni nebo Malawi, což je významně ovlivněno kvalitou čaje, který je výhradně sbírán ručně i vlastním systémem řízení kvality a jednotlivými stupni v řetězci od plantáží, zpracovatelů, brokerů až po obchodníky. Jen pro vlastní představu se na tomto krásném ostrově, který je čtvrtým největším producentem čaje na světě a jehož historie pěstování sahá do šedesátých let devatenáctého století, nachází více než dvě stovky zpracovatelských závodů, kterým zde říkají tea factory, ale jen několik zpracovává zelený čaj. A jaký je tradiční čaj v tomto kraji? Silný černý čaj s mlékem, místními často připravovaný z čajového prachu vařený podobným způsobem jako turecká káva. Bez mléka pro nás prakticky nepitelný pro svou sílu. A s cukrem.

A v některém z příštích příspěvků se ještě jedenkrát vrátím ke klasifikaci čajů v rámci bývalých britských kolonií.

05.03.2015

Bohužel návštěva tohoto tropického ostrova byla příliš krátká a naplněna zejména prací, že nezbylo mnoho času na pátrání po jedinečnostech a zůstalo pouze u návštěvy dvou tržišť a ač téměř každý mluví anglicky, nebylo ani mnoho času smlouvat ceny a zjišťovat detaily. A tak DSC_0458[1]nezbývá než pouze nabídnout kusé postřehy. Jedním z nich, jako vlastně všude, je nevzhledné mango je stokrát lepší než ta, která jsou prodávána u nás, včetně těch letecky importovaných. U manga se mi poprvé podařilo ochutnat nekorunovaného krále v podobě odrůdy Alphonso. Jeho oranžová dužnina má skutečně nepopsatelnou chuť, ale po jeho ochutnání budete určitě chtít opět a více. Nemá žádnou stopu terpentýnu, která je častá u méně ceněných odrůd, která jsou někdy z důvodu ceny i dováženy k nám. Nicméně v porovnání s dováženými mangy si u nás dejte zejména pozor, abyste nekupovali nezralé plody a stejně tak se vyhněte plodům, které mají hnědavý nádech pod slupkou, vždy budou nevhodně dozrávány resp. DSC_0461[1]sklizeny předčasně. Ale při troše štěstí máte šanci narazit na slušné mango i v supermarketech, ale jedná se čistě o náhodu a osobně, pokud nemáte velkou zkušenost s ovocem, takovým nákupům se vyhněte, i když může být lákavá. U letecky dovážených plodů je větší šance na dobré plody, bohužel cena je adekvátní nákladnému způsobu dopravy. Další ovoce, které stojí za ochutnání a určitě jej u nás nezaznamenáte je anona squamosa (u nás možné zejména v pozdním podzimu a lednu koupit příbuznou anonu cherimoiu, která má trochu jinou chuť a není tak voňavá). Někomu možná budou vadit velká semena, ale ta vůně a ač sladká, ale svěží chuť je něco co nesmíte minout. Troufám si tvrdit, že pestrostí chuti je z dnešní ochutnávky překoná pouze DSC_0504[1]mangostan, který bych si troufl nazvat králem tropického ovoce a to poznáte také i na ceně, i zde mimo sezónu se jedná o velmi drahé ovoce a to ještě nepočítám, že po odečtení váhy slupky a velkých semen vám zbyde asi tak třetina váhy. Lze koupit i u nás, v zásadě až na velmi staré plody stále v chutném stavu (snažte se kupovat plody se zelenou stopkou). Jinak nemusíte řezat, stačí odtrhnout stopku a plod opatrně tlakem ze stran prasknutím se otevře. Rambutan je v porovnatelné kvalitě s našimi, které se u nás prodávají (včetně podobných chuťově litchi či longan). Papaja je úplně někde jinde než, to co koupíte u nás a myslím, že se v našich podmínkách nevyplatí toto ovoce kupovat, neboť musí být pěkně zralé, aby mělo svou přirozenou, ač méně výraznou chuť. Zde často používáno s limetkou jako fresh džus. Guajava je zde běžně dostupná, jednak v podobě méně zralé, které někteří dávají přednost jako u nás tvrdým broskvím, ale já mám rád až tu velmi dobře vyzrálou, jednak může být červená nebo bílá, pak je voňavá a sladká s výraznější chutí a zejména šťavnatá. Pokud nejste milovníci méně zralých plodů, u nás rozhodně nekupujte. Banány jsou všudypřítomné v různých velikostech i barvách. Pokud někdo říká, o kolik jsou plně uzrálé sladší, pak si troufám tvrdit, že se jedná skoro až o placebo efekt. DSC_0486[1]Pokud jsou u nás dobře dozrálé (zejména ty trochu tečkované) mají téměř identickou chuť. Něco jiného pokud kupujete zelené atp., kdy byly nedbale dozrány nebo špatně sklizeny (doporučuji použít jablko a doma nechat dozrát lépe, ethylen pomůže k přeměně látek na cukr a budou plody mnohem lepší). Naleznete dva druhy mučenek jednak navinule sladké druhu ligularis (jsou do oranžova) a kyselejší Edulis forma flavicarpa, které jsou žlutozelené. Oboje budou o něco lepší než ty, které jsou dostupné u nás, ale pokud vám nebude líto peněz, ochutnávejte i u nás, ačkoliv cena zde na Sri Lance není až tak nízká jako v latinské Americe, odkud pocházejí a stojí v řádech korun za kus. Z dalších ovocí samozřejmě velmi dobré ananasy, kokosové ořechy, karambolu vše v zásadě v obdobné kvalitě jako u nás a pak u nás nedostupné anona ostnitá (muricata) se svými velkými plody, ale jejich chuť není tak fantastická jako výše uvedená squamosa nebo dobře vyzrálá cherimoia, která je zde také prodávána. A v našich podmínkách se nevyskytující jednak woodapplese skutečně tvrdou skořápkou a zapota připomínající menší bramboru. Dále také různé melouny, ale neměl jsem možnost posoudit, jakou chuť mají v tropech. Jackfruit (největší ovoce světa, které dosahuje hmotnosti v desítkách kilogramů) bylo k dostání pouze jako nezralé, kdy se smaží a peče a používá se jako zelenina, zatímco jako ovoce až v době zralosti. Závěrem DSC_0466[1]bych ovoce rozdělil na to, které je i v našich podmínkách dostupné v podobné kvalitě: ananas, banány, mučenky, rajčenky, pomeranče (které jsou lepší než ty tropické), mangostan, rambutan a jemu příbuzné longan a litchi. Kterým se naopak vyhněte je guajava, většinou mango, anona cherimoia (dejte si pozor na kvalitu, lze i u nás nakoupit dobré plody, vyhněte se zašedlým/zahnědlým plodům a preferujte měkké plody), papája (obvykle bez chuti). A Na závěr zalituji, sezóna durianu bude až za pár měsíců. A věřte, že se jedná o ovoce, které asi tak polovina obyvatel ostrova miluje, až snad zbožňuje a druhé nechává zcela klidnými až snad na poznámku a zápachu a vtipům, jak někoho znají, kdo potají vezl plod veřejnou dopravou. Tak přeji mnoho pěkně vyzrálého a čerstvého ovoce a těším se na léto s čerstvým ze zahrádek.